.

marně přemýšlím nad tím, kdy přesně se mi podařilo opustit svůj život. jisté je, že jednoho rána jsem se probudila a všechno bylo pryč. od té doby už se snažím jenom nějak proplout všemi nástrahami a hlavně se tvářit, že všechno je jako dřív. tak jednou do měsíce ale propadám beznaději a úplně hmatatelně cítím tu bezmoc která mě obklopuje. okolí se pak nestačí divit. většinou to svádím na "něco na mě leze".

"S vážností si zaznamenávala data, která byla v průběhu roku významná... také své narozeniny; každý den památný nějakou událostí, která se jí týkala. Jednou odpoledne, když se dívala do zrcadla, jak je pěkná, si náhle pomyslela, že přece je ještě jedno datum, které pro ni má větší význam než všechna ostatní - datum její smrti, kdy všechen tento půvab zmizí; den, který se nenápadně a neviděn skrývá mezi ostatními dny roku, nijak se neprojeví ani neprozradí, když jej každoročně prožívá, a přece tu nepochybně je. Který z nich to je?"

(T. Hardy)