tento svět má svoje noci a je jich mnoho...

hartmanice

2011-08-08T21:37:00.005+02:00

až pojedete na šumavu, tak určitě nevynechte návštěvu horské synagogy v hartmanicích. nejen kvůli tomu, že je krásně zrekonstruovaná, ale hlavně kvůli expozici o židech na šumavě a celkově o pohraničí, která vám vyrazí dech.

melancholia

2011-07-05T21:31:00.002+02:00

trochu mě až vyděsilo, jak jsem se dokázala ztotožnit s postavou justine a jak skvělá mi přišla myšlenka na to, že by nás pohltila planeta s tak krásným názvem.

film tohoto léta.

"lžeš nám všem."

"nejsem šťastná."

"všechno mohlo být jinak."

"přestaň snít."

sometimes, i hate you so much

.

2011-07-04T08:15:00.003+02:00

marně přemýšlím nad tím, kdy přesně se mi podařilo opustit svůj život. jisté je, že jednoho rána jsem se probudila a všechno bylo pryč. od té doby už se snažím jenom nějak proplout všemi nástrahami a hlavně se tvářit, že všechno je jako dřív. tak jednou do měsíce ale propadám beznaději a úplně hmatatelně cítím tu bezmoc která mě obklopuje. okolí se pak nestačí divit. většinou to svádím na "něco na mě leze".

"S vážností si zaznamenávala data, která byla v průběhu roku významná... také své narozeniny; každý den památný nějakou událostí, která se jí týkala. Jednou odpoledne, když se dívala do zrcadla, jak je pěkná, si náhle pomyslela, že přece je ještě jedno datum, které pro ni má větší význam než všechna ostatní - datum její smrti, kdy všechen tento půvab zmizí; den, který se nenápadně a neviděn skrývá mezi ostatními dny roku, nijak se neprojeví ani neprozradí, když jej každoročně prožívá, a přece tu nepochybně je. Který z nich to je?"

(T. Hardy)

back

2011-06-14T19:29:00.003+02:00

asi po roce a půl jsem zase podlehla občasné touze opět blogovat a jsem zpět. podlehla jsem asi především proto, že jsem se mohla vrátit ke své milované přezdívce a změnit zpět i doménu blogu. teď už mi nehrozí, že si to zase přečtou nepovolané oči a pak budu mít potíže kvůli svým nejednoznačným větám. nepovolané oči a já už jsme od sebe na hony vzdálení, takže zase můžu psát o čem chci a jak chci. osvobozující...

"musíme jít o víkendu na hroby"

2009-10-28T18:38:00.002+01:00

ty vole, fakt nepotřebuju chodit na hroby, abych si připomněla, že mi někdo blízkej umřel. jsem ráda, že jsem se nikdy nezeptala, kde je ten jeden konkrétní hrob člověka, který mi byl kdysi nejbližší. opravdu to nepotřebuju vědět, neboť ta smrt se ve mě uhnízdila asi nejvíc ze všech zážitků, kterými jsem prošla. nepotřebuju si připomínat, že umřel, neboť jeho smrt je mojí součástí, je to veliká jizva, která se občas otevře a znovu a znovu krvácí. ne, opravdu nepotřebuju k životu hroby.
jediný co mě mrzí je, že se mi o něm nikdy nezdálo. je to snad jediná osoba, která se nikdy neobjevila v mejch sáhodlouhejch snech.

ukradnout ho svému snu...

Jeffrey Eugenides - Hermafrodit

2009-10-24T18:15:00.003+02:00

jedna z nejlepších knih, co se mi letos dostaly do ruky...

+ obohacení slovníku o označení předmět (zkratka od předmět mé touhy)

new beginning

2009-06-10T19:38:00.003+02:00

po těch několika měsících mlčení mám zase potřebu něco napsat. ale v podstatě ani nevim co. takový jamais vu - opak deja vu, to znamená, že se člověk ocitá na místě, kde je pro něj všechno známé, ale připadá mu, jako kdyby tam byl poprvé. přesně tak mi to připadá, jako kdyby tohle byl můj první zápis na blog v životě. jako kdybych teprve přemýšlela, o čem ten blog vlastně bude a jakým způsobem ho budu psát.

snažím se přijít na to, proč jsem tak dlouho nic nenapsala a říkám si, že to asi bude tím, že jsem nechtěla všude každému cpát ty moje deprese uplynulých měsíců. zážitky z období, kdy jsem se v podstatě jenom snažila nějak přežít. kdy jsem neměla vůbec žádnej pud sebezáchovy a jela jsem mnohdy až na doraz. kdy jsem pocítila, jak chutná dno.

tenhle tejden jsem se po dlouhým temnu konečně probudila. tak snad mi ten optimismus nějakou dobu vydrží...

každý z nás je něčí životní láska

2009-01-31T23:04:00.004+01:00

the curious case of benjamin button vs. the confessions of max tivoli

už když jsem viděla trailer k výše uvedenému filmu, říkala jsem si, že tenhle příběh velmi dobře znám, nicméně bohužel se jedná jen o stejný námět. benjamin button a max tivoli (z výše jmenované knihy od andrewa seana greera) jsou jako nebe a dudy. benjamin je plný sentimentu a smíření se svým stavem, narozdíl od maxe, který zcela logicky v dětství trpí ve stařeckém těle. oba dva potkají svou životní lásku v době, kdy by jí vzhledem mohli dělat pradědečka, ale jen benjamin u ní má už v té době úspěch. aneb poznejte deset rozdílů mezi hollywoodským velkofilmem a nenápadnou knihou z edice světové literatury.

neříkám, že ten film je úplně špatnej, ale moc nevěřím tomu, že všichni tak zbožňují muže, který se narodí jako stařec a postupně mládne. knižní postava se stejným osudem to má složitější a úspěch u své vyvolené má pochopitelně jen v době, kdy jsou věkově a vzhledově kompatibilní.

nevím, jestli by tedy při hledání předlohy nebylo vhodnější sáhnout po knize od greera než po novele od fitzgeralda, ale těžko říct, zda by z toho potom byl takový sentimentální kasovní trhák. nicméně určitě by ten příběh byl uvěřitelnější. a ty já mám rozhodně radši.

film 40%/kniha 90%

tohle bude znít hodně blbě,

2009-01-27T23:20:00.002+01:00

ale nesnášim holky!
jsou pomlouvačný, protivný a uměj velmi dobře někoho ranit.
tak.

blidness

2009-01-21T08:32:00.002+01:00

ze začátku jsem si říkala, že to bude asi pěkná blbost, další film o tom, jak lidstvo postihne katastrofa a zlikviduje ho, ale nakonec se v druhé polovině objevil aspoň lehký pohled do duší postižených, tudiž jsem zas tak zklamaná nebyla. potěšili mě bernal a juliane moore v neobvyklých rolích, dojemná scéna s omýváním mrtvé ženy a to, že konec nebyl zas tak předvídatelný. 60%

jedno předsevzetí v prdeli a ego v oblacích

2009-01-16T19:56:00.004+01:00

už od začátku jsem tušila, že je blbost, snažit se odtrhnout od člověka, kterej o mě ví mnohem víc než všichni ostatní. od toho, kdo má se mnou nekonečnou trpělivost, tudíž je schopen mi každej den psát, i přesto, že jsem na něj protivná. i když nekomunikuju. zkusí to desetkrát a já pak samozřejmě povolím a zase zabřednu do těch dlouhých nočních upřímných hovorů o všem. takže už zase po večerech nečtu, ale sedím na icq a hádáme se. protože s nikym jiným se neumím tak skvěle pohádat. protože nikdo jinej mě nedokáže tolik vytočit. protože nikdo jinej mi nezvládne tak skvěle popsat, jak se cítím a co provádím. někdy to ani já sama tak dobře nevím.

a zase mě čeká víkend v klidu. má skvělá nemoc se vrátila. asi něco jako daň z minulýho víkendu, kterej byl nejlepší za posledních osm měsíců. do takových výšin už mi totiž moje ego dlouho nikdo nevykopnul. celé pondělí jsem se usmívala jak měsíček na hnoji a falešně si pohvizdovala a okolí nechápalo.

a stejně jako woo zase uctívám kapranose :) (a s láskou vzpomínám na den, kdy jsme ho zastihly, jak se dloube v nose)

chvilku jsem měla pocit...

2009-01-10T23:55:00.004+01:00

...že si tím útěkem hrozně pomůžu. ale čím dál utíkám, tím víc mě to táhne zpátky. jsou věci, před kterýma se utéct nedá. tohle bude asi jedna z nich. přesto doufám, že za nějakou dobu se už nebudu budit uprostřed noci, a že nebudu ráno vždycky tak zmatená.

a telepatie asi existuje.

what if i'm not the hero? what if I'm....the bad guy?

2009-01-03T21:03:00.000+01:00

velmi neochotně přiznávám, že jsem zcela pubertálně propadla kouzlu edwarda cullena z knihy a filmu twilight. ten filmovej má větší charizma, knižní zas lépe vykreslenej charakter.

a aspoň hned plnim jedno ze svých předsevzetí a vzdělávám se. čtu to totiž v angličtině, neb česká kniha má tak odpornej design, že si jí prostě nemůžu koupit. navíc, i když je to paperback, tak je mnohem dražší než anglická.

nový začátek a předsevzetí

2009-01-01T22:22:00.000+01:00

rozhodla jsem se dát si dárek k novému roku. zase začít blogovat. doba mého několikaměsíčního mlčení byla podivná, většinu času mi sice bylo jedno, že nic nepíšu, ale občas jsem měla neskonalou potřebu něco napsat, což mě v takové chvíli vždycky hrozně moc trápilo. a proto jsem zase tady.

loni jsem si po dlouhé době dala předsevzetí. jen jedno jediné. ale hodně těžké. a těsně před koncem roku jsem ho porušila, což mě bude asi ještě dlouho trápit. a nejen proto, že jsem zabila anděla.

nicméně negativní zkušenost z loňského roku mě neodradila a letos rozjedu předsevzetí ve velkém stylu a navíc je ještě zveřejním, aby mě kdykoli mohl kdokoli zkontrolovat. takže:

* začnu konečně chodit na španělštinu
* odpoutám se od něho
* co nejvíc toho přečtu a co nejvíc se vzdělám
* podívám se na co největší množství kvalitních filmů
* když už něco budu dělat, tak to budu dělat efektivně
* v létě podniknu nějakou zahraniční cestu
* budu pracovat a studovat stejně intenzivně jako doposud, protože to je to, co mě drží nad vodou